Totem

Přírodní národy Severní Ameriky, zejména kultury u pobřeží Tichého oceánu, vyřezávaly z mrtvých kmenů stromů totemy. Já na podobný totem narazil v Poodří, jen nebyl vytvořen člověkem, ale hmyzem. Silná těžba kůrovcového dříví je do jisté míry neschopnost naší společnosti přijmout smrt. Sám to vidím u naší rodiny. Můj praděda vysadil v nížíně dvou hektarový les plný jehličnatých stromů. Od mého útlého dětství se o les staráme a posledních 15 let vidíme, jak kůrovec likviduje jehličnaté stromy. Snažíme se sadit listnaté stromy, zároveň ale těžíme uhynulé jehličnaté stromy. Už minimálně posledních 5 let apeluji na mého otce i dědu, aby mrtvé dřevo netěžili, nechali ho tlít a umožnili lesu zadržet vodu. Les jako takový totiž v posledních letech skutečně velmi vysychá, je poznat, že srážek je méně. Navíc těžba ničí půdu. Bohužel se mi stále nedaří těžbu zastavit. A není to tím, že by nerozuměli konceptu bezzásahového hospodaření, nebo že by les neměli rádi nebo byli necitliví. Oni jen nejsou zvyklí nedělat nic a je jim líto vidět uhynulé stromy. Připadá jim normálnější dřevo vytěžit a spálit v kamnech. Je to přirozené pro celou naši společnost a lidé, kteří rozhodují o těžbě lesů v naší zemi jsou ve věku mého otce a dědy. Jsou to lidé, kteří mají k lesům kladný vztah, ale připadá jim normálnější lesy těžit. Dělali to tak celý život. Musíme ale přijmout změnu v našem myšlení, abychom dokázali v naší krajině lépe udržovat vodu právě v mrtvém tlejícím dřevě. Nechat i část hospodářských lesů bez zásahu. Zkusme změnit naše myšlení, brát smrt jako součást života a při pohledu na mrtvé kmeny stromů vidět nový zdravější les v budoucnu. Může to pomoct nám samotným i naší společnosti. CHKO Poodří, Česká republika, 2018.