Rozhovor pro Refresher.sk

"Umění je něco, co žádná civilizace v celé historii lidstva neumí patřičně ohodnotit a ocenit."

Ďalšia nedeľa značí ďalší Talent spod Tatier aka seriál našej zabehnutej fanpage Umenie zo slovenských a českých ateliérov. V nadpise som schválne použil spojenie "našu krajinu", pretože medzi Slovenskom a Českom je aj napriek rozdeleniu puto, ktoré len tak nezmizne. Vnímame sa skôr ako "bratia" než dva susedné štáty. A práve z tej západnejšej krajiny pochádza Honza, ktorý sa vo voľnom čase oddáva najmä fotografovaniu krajiniek a prírody. Preslávila ho predovšetkým fotografia z Beskýd, ktorú na začiatku nepovažoval za nijak zvláštnu. Príbeh okolo tohto záberu a aj veľa iného sa dozvieš z rozhovoru nižšie. Podporiť ho môžeš napríklad na jeho profile webu 500px.com. Sme radi, že kopec mladých ľudí vytvára vo svete pozitívnu mienku o Slovensku a Česku.

Ahoj, mohol by si sa nám na úvod predstaviť, kto si a čomu sa venuješ?

Jmenuji se Honza Bainar, je mi 20 let, bydlím kousek od Ostravy, studuju Finance na Vysoké škole Báňské, pracuju v oboru a k tomu všemu už 8 let fotím.

Kedy a akou cestou si sa dostal k umeniu a prečo si si vybral práve fotografiu?

Byla to náhoda, můj starší brácha odkoukal focení od strýce a vynutil si u rodičů první lepší digitální foťák, byl to Panasonic FZ50 a mě bylo 12 let. Záhy jsem si ale od něj foťák začal půjčovat a stále častěji s ním vyrážet fotit. Kousek od mého bydliště protéká chráněnou krajinnou oblastí řeka Odra a já začal hledat náměty právě tam. Nejdříve to bylo velmi náročné. Je obrovský rozdíl něco vyfotit (jak to zná asi každý) a něco vyfotit tak, aby snímek měl určitou hodnotu – estetickou, výpovědní, informativní nebo třeba i dokumentární. Jako v každé činnosti, kterou chce člověk dělat na vysoké úrovni, musí i ve fotografii na sobě ohromným způsobem pracovat. Stále považuji zájem o vše a všechny kolem sebe za jednu z nejdůležitějších kvalit, které by si měl každý dobrý fotograf osvojit. 

Čím sa najčastejšie zvykneš inšpirovať?

To je jedna z nejkrásnějších otázek, jakou může jakýkoli umělec dostat a samotná inspirace tvorbou jiných a možnost inspirovat druhé je to, co mě na focení baví ze všeho nejvíce. Čistě ve fotografii mě nejdřív obrovsky ovlivnil britský krajinář Guy Edwardes, poté hlavně krajináři ze Států - pánové Marc Adamus a Floris van Breugel. V našich končinách je to určitě Ladislav Kamarád, Michal Vitásek, Ladislav Renner, Michal Balada a Martin Rak, ze slovenských fotografů mám nejraději tvorbu Marka Potomy a Borise Michalička. 

Dále hledám inspiraci v malířství a výtvarném umění, baví mě klasici jako Leonardo da Vinci a Rembrandt van Rijn. Z klasické malby lze hodně čerpat pro upravování snímků v počítači. Dále pak impresionisté, kteří jsou svou filozofií fotografii úplně nejblíže. Geniální byli také Goya a Picasso. Tvorbu všech těchto období a jejich představitelů velmi rád vyhledávám. Dále je to pak hudba, film a móda – to jsou v dnešní době nejmasovější a nejprogresivnější odvětí celého spektra. Z filmu Ridley Scott, Oliver Stone, Tarantino a Forman. Film ovšem v poslední době celosvětově dost pokulhává,rád vyhledávám starší snímky. Z módy je to celkové vyznění, proud, pestrobarevnost a mnohovýznamovost. Baví mě projekty jako The Sartorialist.

Venuješ sa okrem fotografii aj nejakej inej forme umenia?

Určitě se jinými formami rád inspiruju, ale sám se žádné nevěnuji. Bylo by to už časově nezvladatelné.

Tvoja fotografia zamrznutých Beskýd obletela celý svet, povieš nám k tomu niečo viac?

Fotka vznikla na Pustevnách, kde moje teta ten den slavila na horské chatě kulatiny. Já jsem si přibalil i foták a stativ a před oslavou vyrazil na asi 4 hodinový trek. Les byl krásně omrzlý a já věděl, že se lesem a atmosférou musím nechat co nejvíce pohltit, klidně se i na chvíli ztratit a nevědět, kde přesně jsem a pořád hledat ideální sklon svahu, kmen stromů, mlhu, námrazu a to vše pak vměstnat do jedné kompozice. O ničem jiném vlastně focení není.

Když jsem ten úspěšný snímek vyfotil, vůbec jsem si to neuvědomoval a měl jsem dojem, že můžu najít a vyfotit ještě něco lepšího. Další dvě hodiny jsem chodil po lese. Když jsem se pak vrátil na oslavu, byl jsem lehce otrávený, že jsem nic pořádného nakonec nevyfotil. Až když jsem snímek vložil na internet a začali jej kladně hodnotit nejlepší světoví fotografové současnosti a sdílet jej na svých facebookových profilech, tak jsem pochopil, že snímek je mimořádný. Do té doby jsem to netušil. Až tak sebekritický ke své tvorbě jsem. 

Mohol by si nám v krátkosti popísať, ako tvoje výtvory vznikajú a koľko času ťa stoja?

Fotky vznikají nejčastěji v Beskydech, v chráněné krajinné oblasti Poodří kousek od mého bydliště a pár jich také vzniklo ve Vysokých, Nízkých a Beliánských Tatrách a také ve Slovenském ráji. Náročné je hlavně focení brzo ráno nebo pozdě odpoledne kvůli světlu. Poslední dobou často na místě přespávám. Čekání na světlo je pak tím pádem otázkou několika hodin a náročného výšlapu. V počítači pak fotografii upravuju v průměru zhruba hodinu a půl. 

S akými reakciami sa stretávaš, keď niekomu ukazuješ svoju tvorbu?

Určitě s kladnými. Kolikrát jsou lidé i velmi překvapení, nečekají až tak zajímavé záběry. Zvlášť u lidí, kteří jsou nadšenci a fotí jen tak pro zábavu a jsou na své fotky patřičně hrdí, je vidět, že jsou lehce v šoku. Pro mě je ale důležitější, aby fotka měla i nějakou výpovědní hodnotu. Zachycovala nějaký zajímavý přírodní úkaz – třeba záplavy v lužní krajině kolem Odry, inverze na horách nebo právě zajímavou námrazu či odlesk ve vodě. Měla jednoduše něco víc než jen hezkou kompozici, hezké barvy a hezké světlo – to je málo. Musí mít ještě něco víc. A to je to nejtěžší. Kolikrát si toho významu navíc divák ani nevšimne. Proto si také říkám, že fotím v prvé řadě pro sebe.

Čo robíš vo voľnom čase, keď nepobehuješ s fotoaparátom alebo nerobíš na postprocese?

Naprostou většinu svého času ve všedních dnech dělím mezi studium na Vysoké škole Báňské v Ostravě a prací konzultanta ve společnosti Broker Consulting. Ve volném čase rád sportuju nebo jsem s přáteli na pivě.

Zrkadlovka alebo telefón?

Oboje. Zrcadlovka je super pro mé focení. V ostatních případech je ovšem mobil ten nejlepší foťák. Úžasné je i to, jak člověk může na mobilu své fotky ukazovat ostatním – ať už na displeji nebo sdílením na internet.

Aký máš názor na Instagram/500px?

Oba weby se mi i přes jejich mouchy velmi líbí. Instagram zatím nemám, ale je to praktický a rychlý způsob sdílení fotek s ostatními. Instagram a k tomu neodmyslitelně patřící vlna selfie fotek s sebou také nese možná ejzajímavější a nejsilnější výpověď o současné společnosti. Podobně jako na umělecké proudy v minulosti, ze kterých lze dobře vycítit společensko-kulturní kontext tehdejší společnosti, i na selfie fotky se možná za 50 let budou dívat kunsthistorici jako na proud podobný třeba Biedermeieru.

Myslíš si, že má slovenský umelec reálnu šancu živiť sa svojou záľubou?

Těžko říct. I z pohledu do historie lze vyčíst, že někdo, kdo se věnuje výtvarnému umění, se svou prací uživí jen velmi těžko. Umění je něco, co žádná civilizace v celé historii lidstva neumí patřičně ohodnotit a ocenit. Platí to i pro současnost. Známe cenu všeho a hodnotu ničeho, pro umění to platí dvojnásob – a cena v současném umění jde poslední dobou strmě dolů. Podívejte se, jak se změnil obchod s hudbou a filmový průmysl s příchodem internetu,

to samé platí i pro deníky a magazíny, do kterých dříve fotografové hojně přispívali. Úplně první věc, která mě s Vaší otázkou napadla – ano, slovenský umělec má reálnou šanci se uživit. Třeba Rytmus, ten to dokázal. Ostatní? Spíš ne.

Čomu by si sa chcel venovať v budúcnosti?

Tomu co dnes. Pořád chci zvedat laťku ve všem, co dělám a být v tom stále lepší. Pro to, co dělám – ať už profesně nebo v rámci fotografie – neexistuje žádný strop, žádný vrchol, který by nešlo pokořit, a to mě na tom baví.

 

Vydáno na Refresher.sk.