Proč potřebujeme přírodu

,,A great lesson showing you can always create something new from familiar locations or subjects. Who would have thought that a waterlogged and rainy day in the mud could be turned around into this play of water and soil. The transition from light ripples against dark mud cracks to dark ripples against a sheet of light reflection is accentuated by the black and white treatment." 

Těmito slovy okomentovali autoři knihy Natural Landscape - Volume Two můj snímek ,,Sucho", který se spolu se snímky dalších 139 fotografů z celého světa dostal do této špičkové publikace. Kniha vznikla v návaznosti na soutěž Natural Landscape Awards, do níž jsem snímek spolu s několika dalšími loni zaslal. Soutěž se snaží oslavovat a vyzdvihovat snímky krajiny a přírody zachycené přirozeným způsobem s malým množstvím následných úprav v počítači. Poté, co jsem viděl jak velký zájem fotografů a jak skvělé výsledky přinesl první ročník, rozhodl jsem se také zúčastnit a plánuji v tom pokračovat i v budoucích letech. Podobně jako fotografování a zachycování (ženského) těla prošlo za posledních 10 let obrovskou polemikou a revizí, která vedla k mnohem bohatší škále v zachycování typů postav i věkových skupin, tak i v krajinářské fotografii nyní dochází ke snaze zobrazovat přírodu způsobem, který ji zachycuje věrohodněji. Což osobně vítám a podpora tohoto přístupu ,,zdola" je přesně to, co fotografie i příroda nyní potřebují ze všeho nejvíc. 

Abych byl konkrétnější, tak pravidla soutěže například zakazují celou řadu kreativních spojení více snímků do jednoho vyjma spojení pro rozšíření dynamického rozsahu, hloubky ostrosti a složení do panoramatu. Není možné používat dnes velmi oblíbené spojení snímků pořízených v průběhu delšího časového období (třeba hodiny a více při focení nočních krajin) nebo s různými fokálními vzdálenostmi. Také není možné cokoliv do snímku digitálně přidávat nebo i ubírat (vyjma prachu na snímači). Jakmile se snímky probojují do finále (mě se to letos povedlo s několika snímky) musí autor předložit neupravené fotky v RAW formátu pro zjištění autentičnosti úprav. Tímpádem ani silně saturované nebo tonálně pozměněné snímky nemají dobrou výchozí pozici pro úspěch v soutěži. Ne všechny fotky v mém portfoliu tady na webu takto přísná kritéria splňují. Někdy zcela záměrně ve snaze vyzdvihnout dané místo a světlo využívám široké palety úprav, které dnešní doba nabízí. Dělám to proto, že tím chci divokou přírodu co nejvíce zatraktivnit pro běžného diváka. Vyšší saturace a výrazné podání fotografie často přiláká větší zájem a ohlas, což vnímám jako pozitivum i pro ochranu přírody a krajiny či rozvoj udržitelného turismu a rozvoj místních ekonomik. Z krajinářské fotografie se dnes stává vysoce individualizovaný cestovní průmysl díky různým workshopům a expedicím. A i na osobní úrovni jednotlivce považuji fotografování za skvělý způsob trávení volného času a rád svými fotografiemi inspiruji ostatní. Má to ale i své stinné stránky. Několikrát už se stalo, že fotograficky atraktivní místo pod náporem dalších fotografů a turistů ztratilo své genium loci či bylo poničeno. Zároveň hezky vypadající silně upravené krajiny mohou vést k vytváření jakési falešné iluze o stavu naší přírody a krajiny a vést k honbě za čím dál pěknější a barevnější fotografií. To spolu s rozvojem technologií včetně aktuálně často diskutované umělé inteligence vede k možnosti si hezkou krajinku vygenerovat v počítači a zcela tak potlačit potřebu jít ven fotografovat a co hůř, může to vést k potlačení potřeby přírodu chránit. 

Už třetí desetiletí prochází naše civilizace rychlým rozvojem zejména ve virtuálním světě internetu. Na úrovni, která je silně odtržena od přírody a divočiny. Naše využívání přírody se smrsklo jen na zemědělství, které v těch nejvyspělějších ekonomikách tvoří jen pár jednotek procent hrubého domácího produktu a na volnočasové aktivity a turismus. Ještě před dvěma sty lety to bylo úplně jinak. Naprostá většina lidí pracovala v zemědělství. Skoro nikoho by tehda nenapadlo lézt na vrcholky zasněžených hor nebo jít ven do přírody sportovat. Práce a život byla pro naprostou většinu lidí natolik drsná, že příroda byla nejspíš vnímána úplně jinak než dnes. Bylo to místo, před kterým se musel mít člověk na pozoru, byla zdrojem mnoha nevysvětlitelných jevů a úkazů. Kromě privilegované šlechty a pár šťastlivců nikdo necestoval ani nevyrážel na dobrodružné výpravy nebo lov. Nenajdeme ani moc přírodních krajin v malířství. Čím hlouběji do historie půjdeme, tím méně jich najdeme. Například pro renesančního malíře byla příroda nejspíš natolik všední a banální, že se věnoval spíše zachycení antické architektury a náboženských motivů. Většina krajinářských obrazů starých mistrů vznikla až po roce 1700 a zachycuje spíše tehdejší kulturní krajinu a venkovský život než divokou a nespoutanou divočinu. Ta se začala objevovat až po roce 1800 spolu s průmyslovou revolucí. Průmyslová revoluce, rozvoj vědy a postupné opouštění starých náboženských a kulturních dogmat vedly jednak k exploitaci přírody a krajiny a druhak k možnosti ji zkoumat, fotografovat a nakonec i uctívat. Svět přírody a divočiny se tak může stát novým božstvem. Nejspíše zapomenutým božstvem, kterým vždy bylo a které má v budoucnu potenciál oslovit kohokoliv na této planetě. Doposud jsme si naše božstva tvořili podle našich velmi složitých společenských zákonů a kulturních tradic. Když přeskočím celé dějiny lidstva do současnosti, nezbývá mi než se zamyslet nad tím, zda-li nedochází k jakési demokratizaci božství. Jak se dnešní filmové, hudební a sportovní megastar liší od antických bohů starověkého Řecka? Spousta špičkových lékařů dokáže uzdravovat podobně jako Ježíš. Spousta spisovatelů a umělců dokázala vytvořit celé světy nebo alternativní budoucnosti. Špičkoví myslitelé či ekonomové dokáží prorokovat možný budoucí vývoj a být ve svých projekcích v blízké budoucnosti přesní. Vědci a fyzikové dokáží čím dál lépe pochopit souvislosti vzniku všeho kolem nás a v detailu, který je jen těžko představitelný a uvěřitelný. Lidstvo ve svém vývoji dokázalo svět přírody prozkoumat, vytěžit a využít do takové míry, že se pomalu lidstvo stává samo sobě novým bohem. A to je možná i důvod, proč je nyní náš svět natolik geopoliticky nestabilní a nebezpečný. Jen upozadění našeho ega a uvědomění si pro nás nedosažitelného (božského) významu světa přírody nám může pomoct přestat soutěžit, tedy v konečném slova smyslu přestat válčit.

Fotografie je médium, které pravděpodobně nejlépe zachycuje rychlý rozvoj naší civilizace za posledních 200 let. Možná by mohla být i médiem, které nám pomůže vidět svět kolem nás v jeho kráse a velikosti a skrze to se na chvíli dotknout přírody v její božské kráse a velikosti a uvědomit si tak náš vlastní skutečný význam ve světě. I proto, jsou snahy autorů knihy a soutěže Natural Landscape zachycovat přírodu v její přirozené podobě chvályhodné a cenné. Dokonce v uplynulém druhém ročníku byly vyhlášeny hned dvě vítězné fotky dvou různých autorů, nikoli jedna jako obvykle. Jakmile si přírodu začneme jen tvořit uměle v počítači, můžeme nabýt falešný dojem toho, že ji už na fyzické úrovni nepotřebujeme. Podobně omezeně se pak můžeme zachovat i napříč všemi dalšími lidskými obory a činnostmi. Nakonec nám pak možná nezbyde nic jiného než využívat a zotročovat přírodu a přirozenost v nás samých. Doufám, že se to však nikdy nestane. Právě svět přírody pro nás bude klíčovým k řešení různých psychických či vztahových problémů. Bude místem, kde budeme schopni najít klid a rovnováhu. 

Rád bych touto cestou poděkoval zakladatelům projektu Natural Landscape a pogratuloval mým dvěma českým kolegům Michalu Krause a Martinu Rakovi k jejich úspěchu. Knihu si můžete zakoupit zde: https://naturallandscapeawards.com/product/natural-landscape-book-2/

Natural Landscape - titulka s fotkou od Mieke Boynton 

Snímek Sucho je metafora smrti v krajinném detaillu. Zachycuje jev, kdy je sucho (hlad) natolik velké, že už země nedokáže absorbovat vodu. Inspirováno příběhy přeživších holokaustu, kteří po osvobození nebyli schopni přijmout jídlo.