Doplňuji zde vystavené fotografie o jednotlivé postřehy k foceným místům. A začnu krajinou na první pohled nejméně výraznou, krajinou Oderských vrchů.
Oderské vrchy jsou oblastí, která z mého pohledu začíná někde nad Fulnekem a přes Odry a lyžařský areál v Tošovicích vede až vojenskému prostoru Libavá. Pro mě nejzajímavější část začíná u emauzských rybníků u Oder a vede přes Klokočůvek až k areálu Hadinka. Ta se nachází v těsném sousedství Libavé, kam je vstup bohužel zakázán.
Nechci se rozepisovat o přesných místech k focení. Ty si musí každý najít sám. Musím ale zmínit, že oblast Klokočůvku je opravdu kouzelná, jsou tam přes léto otevřené i hospůdky a restaurace. Spousta návštěvníků si tam chodí i pro vodu do skály k Paně Marii. Tamnější voda je opravdu perfektní a kdybych mohl, tak jinou vodu ani nepiju. Turisté zde také přijíždějí kvůli nově otevřeným břidličným lomům nebo zřícenině hradu Vikštejn.
Oderské vrchy jsou součástí ptačí oblasti Natura 2000. Není však chráněna jako CHKO ani jako maloplošně chráněné území. O to zajímavější je proto neregulovaný tok Odry, který protéká na naše moravské poměry hlubokým kaňonem. Dobře si pamatuji po celé délce toku lesy, skoro pralesovitého charakteru. Dnes je bohužel část lesa těžena kvůli přítomnosti kůrovce. To, jestli je těžba nutná, je sporné. Krajina se odtěžením dřeva vysouší a je náchylnější k erozi půdy. Po deštích Odra následně odvádí spoustu bahna ze svahů do nižších poloh a zanáší říční nivu.
Já se této oblasti fotograficky věnuji již 5 let. Plánuji zde ještě několik záběrů, pořád je zde co objevovat a fotit. Hlavně zimní záběry mi odsud chybí.
Odra v říjnu 2015. Můj první záběr z lokality Oderských vrchů.
Okno podzimu. Začátek listopadu 2015.
Břízy při západu slunce. Svahy Oderských vrchů nabízí četné lesy, břidlicové svahy a nečekané výhledy.
Oderské zákoutí. Listy chycené ve vodě byly nádherné.
V roce 2016 jsem s pár přáteli tuto oblast prošel na třídenním treku. Vzniklo z té doby několik záběrů, které jsme doposud nikde nepublikoval. Zde je můžete vidět.
Noc u řeky. Moje maličkost při umývaní rukou ve vodě.
Postava bez tváře.
Panorama, které jsem dlouho před jeho pořízením nosil v hlavě. Přelom listopadu a prosince 2016.
Horní tok Odry při západu slunce na konci února. Koryto bylo plné vody z tajícího sněhu. Tolik vody jsem již poté tady nikdy znova neviděl.
Smutný pohled na vykácený les.
Pohled na údolí, kterým Odra protéká. Strávili jsme s přítelkyni déšť pod stromem v pláštěnkách na úpatí kopce. Najednou jsem si všiml, že na západní obloze se obloha vyjasňuje, vyběhl jsem na kopec a zachytil vyjasnění.
Lesy po dešti.
Led se světlem zapadajícího slunce.
Ledová jeskyně. Jeden z nejunikátnějších záběrů, jaký jsem kdy vyfotil.
Kvetoucí vrby.
Po kmeni nad řekou uprostřed snímku jsem během focení viděl přeběhnout dvě veverky. Bohužel jsem je nestihl zachytit. Připomnělo mi to ale, jak úžasné místo to je. A to i přes to, že není chráněno. Tím spíš bychom o jeho ochraně mohli začít uvažovat. Duben 2018.
Líbí se Vám článek? Budu rád za sdílení!
Fotografická kniha
KRAJINA VE FOTOGRAFII
Chcete si vychutnat mé snímky v knižní podobě? Můžete si objednat mou knihu Deset let fotografem s průřezem mých nejlepších fotografií.
Cena 890,-